propisky blog na Blog.cz

aktualizováno 06.01.2012, 00:00 | Krásná.cz / čtenářka

Terka je jednou z našich dalších čtenářek, která si prožila nepříjemnou zkušenost, kterou je znásilnění. Rozhodla se o něm promluvit a upřímně sdělit, jak jí tato zkušenost zamávala se životem.

Stalo se to jednoho pozdně jarního večera. Jako každý čtvrtek jsem se vracela z lekce angličtiny. Bylo mi šestnáct, měla jsem velké plány se svým životem, chtěla jsem být překladatelkou, chtěla jsem studovat v Americe, chtěla jsem projet Státy křížem krážem, chtěla jsem skvělého přítele, rodinu, děti. A s tím je teď konec.

Byl večer, ale ne úplná tma, takže i když jsem šla parkem, nebála jsem se. Jednak jsem tamtudy chodila téměř každý den, a pak tam taky svítily lampy. V uších jsem měla sluchátka s rockovou hudbou. Že to byla chyba, už teď samozřejmě vím.

Toho chlapa jsem si všimla až ve chvíli, kdy na mě skočil. V první řadě mi zakryl rukou pusu, takže i když jsem se snažila křičet, nemohla jsem. Alespoň jsem se snažila kopat, ale marně. Vždy, když jsem četla nebo slyšela o nějaké znásilněné holce, nemohla jsem pochopit, jak se nedokázaly ubránit. Přece když bojujete o život, dáte do toho všechno a nikdo vás nemůže zastavit. Teď už chápu, jak je to těžké.

Zatáhl mě do obrovského křoví, kde mě hodil na zem. Chtěla jsem využít chvilkové svobody a pokusila jsem se o útěk, taky jsem začala křičet, ale asi mě nikdo neslyšel. On mě zase rychle chytil a zkroutil mi ruku za záda tak surově, že mi ji zlomil. Bolestí jsem vykřikla, ale hned mi zase zacpal pusu.

Už jsem se loučila se životem, když ze mě začal strhávat oblečení. Neměl to lehké, musel překonat pásek i zapínání kalhot. Když ze mě rval tričko, skoro mě uškrtil. Ale i když jsem se snažila kopat nohama a všemožně se kroutit, nepomohlo to. Nebyl o tolik větší než já, ale byl docela mohutný. Z mých kopanců si nic nedělal, dokonce se smál. Ten jeho smích slýchávám dosud.

Podařilo se mi ho kopnout do kolene, ale vysloužila jsem si za to takovou facku, že se mi zatmělo před očima.

Z toho všeho si pamatuji jen na bolest. Byla jsem panna a on byl opravdu surový. Křičet jsem nemohla, jen jsem brečela, ale ani slzy ho neobměkčily. Pamatuji si, jak byl strašně těžký, jak jeho dech smrděl po cigaretách a pivu.

Trvalo to dlouho, nebo mi to tak přišlo. Nejdelší a nejhorší chvíle v mém životě. Ke konci už jsem omdlévala. Když byl hotový, řekl, že jsem byla skvělá a políbil mě. V tu chvíli jsem se pozvracela. Naštval se, takže když vstal, dvakrát do mě kopl a já jsem omdlela.

Probral mě saniťák ze záchranky, která pro mě přijela. Byla jsem dezorientovaná, všechno mě bolelo a navíc se ke mně skláněl chlap, který byl neskutečně podobný tomu, co mě znásilnil. Začala jsem křičet, kopat kolem sebe a hysterčit. Trochu mě uklidnila až policistka, která mi potom pomohla do sanitky a zůstala se mnou celou dobu, dokud nepřijeli moji rodiče.

Dostala jsem se do šoku. Byla jsem úplně mimo, prostě jsem jen zírala do prázdna. Prošla jsem několika vyšetřeními, dokonce mě fotografovali, policie se pořád na něco vyptávala. Spolupracovala jsem, řekla jsem jim první poslední (tedy to, na co jsem si vzpomněla), protože jsem chtěla vidět toho hajzla ve vězení a taky jsem nechtěla, aby to udělal ještě nějaké jiné, i když v tu chvíli mi byly všechny další putna. Pořád jsem se sama sebe ptala, proč zrovna já? Proč si vybral zrovna mě? Copak nešla tím parkem jiná holka? Vím, zní to krutě, ale kdybych si měla vybrat, jestli já nebo nějaká jiná, já bych to nebyla.

Vyšetřování bylo dlouhé, ale zbytečné. Doteď ho nechytili. Ze mě se stala troska, chtěla jsem spáchat sebevraždu, místo toho jsem se začala řezat, protože svoje tělo nenávidím. Možná, že kdybych byla tlustá nebo ošklivá, nevybral by si mě. Moje tělo si teda zaslouží potrestat a mně to pomáhá vypustit páru.

Jsou to už tři roky! Za tu dobu jsem prošla několika ordinacemi psychiatrů a psychologů. Můj život, takový, jaký byl předtím, skončil. Jsem jedináček a kromě mých rodičů (a samozřejmě příslušných orgánů) o tom nikdo neví. Ve škole jsem se přetvařovala, než jsem se zhroutila a přestala do ní chodit. Každý hlasitější zvuk mě vyděsí, když cítím pivo, chce se mi zvracet. Nevěřím mužům, svého otce jsem poprvé po tom objala až po sedmi měsících, nesnesla jsem ho ve své blízkosti, i když jsem věděla, že mu to ubližuje a že on za nic nemůže. Stále jsem se s tím nevyrovnala a kdo říká, že na to musí holka zapomenout a jít dál, ví o tom houby. Noční můry mám i teď. Můžu jen děkovat Bohu, že jsem si od něj neodnesla nějaký suvenýr v podobě nemoci nebo dítěte, na to mi daly ty tabletky po.

Hodně mi pomohla mamka, která mě podporovala i po tom, co se dozvěděla, že se řežu. I když jí to chvilku trvalo. Přetrpěla se mnou všechny noční můry, nějakou dobu byla se mnou doma a byla mi mnohem lepším terapeutem, než všichni ostatní. Dostala mě i z anorexie, do které jsem spadla. Bez ní bych to nezvládla a asi jí nikdy dostatečně nevyjádřím svou vděčnost.

Taky jsem se dozvěděla, že mě tenkrát v parku našel jeden starší pán, který tam venčil psa, tedy asi mě našel spíš jeho pes. On mi ale zavolal pomoc a nenechal mě tam jen tak ležet, jako by to možná mnozí udělali. Lidská lhostejnost je hrozná. Nikdy jsem mu nepoděkovala a to mě mrzí.

Přála bych si tu uvést nějakou radu pro všechny holky, jak se takové zkušenosti vyvarovat, ale žádná mě nenapadá. Asi se to nedá ovlivnit. Nikdy nemůžete vědět, kdy nebo kde k tomu dojde a nemusí to být zrovna v podvečer v parku. Sama sebe jsem se taky často ptala, proč tohle muži dělají. (Píšu jen muži, protože i když jsou znásilňovaní i muži ženami, neslyšela jsem o žádném případu, kdy by ženská přepadla v parku muže a znásilnila ho.) Co je k tomu vede? Proč takhle ubližovat? Ať už je k tomu vede cokoliv, nemají na to právo a měli by za to být trestaní mnohem tvrději, než je pár lety v tom lepší případě, když je chytí.

Zdroj: Isifa.com

Po pouhém jednom dni opustila Miley Havaj, kde chtěla relaxovat a užít si dovolenou se společně svým přítelem Liamem Hemsworthem. Donutily ji k tomu fotografie uveřejněné na internetu, pořízené tajně některým z paparazzi během jejich krátkého pobytu.

Žádné spory mezi tímhle roztomilým párem, ale opět paparazzi. Zase se jim povedlo nějakou star otrávit natolik, že raději odjela tisíce kilometrů daleko. A když už kvůli nim odjíždíte z tak krásného ostrova jako je Havaj...


Miley se snaží s fotografy a novináři vycházet, ale to, že jí někdo tajně fotí i na dovolené, zatímco ona o tom vůbec neví, ji pěkně namíchlo. Na Twitter pak napsala: "Strávila jsem na Havaji jen jeden den, protože ti idioti mi zničili dovolenou. Není to vůbec žádná legrace, když vás paparazzi neustále fotí...Jsou to záludný parchanti!"

Zdroj: isifa.com

BG!: Co říkáš na to, že tě lidé považují za jednu z nejvíce sexy holek na světě?
Kristen: To nechápu! Ze všech stran slyším, že jsem sexy. Já se tak ale vůbec nevidím ani necítím. Co to slovo vlastně znamená? Nemám ráda, když se mě někdo snaží strčit do takovýho šuplíku a začíná mi jít pomalu na nervy, že se o takovém tématu musím vůbec bavit! Změňme téma, OK?

BG!: Tak promiň! (smích) Ale Robert si o tobě určitě myslí, že jsi sexy, ne?
Kristen: To je ale něco úplně jinýho. A navíc, to on je pro mě přece taky. Mimochodem nejen pro mě, jak to tak pozoruju dnes a denně! (smích)

aktualizováno 28.12.2011, 00:00 | Kikush/Krasna.cz

Saunování je jedna z nejlevnějších procedur k posilování imunity a zdraví. Ale pomůže ti i ke kráse, protože kůže je pak velmi jemná. Saunování pročistí všechny póry a dokonce podporuje srdce a krevní oběh.

Kdo všechno může saunovat? Saunování je povoleno všem, dětem i dospělým.

Do sauny choď jedině zdravá! Jinak nemoc ještě více zhoršíš. Lidé s vysokým krevním tlakem nebo srdečními problémy by se měli poradit s lékařem.

A jak na to?
Před saunováním je dobré hodně pít, potom je pocení mnohem vydatnější.

Po 10 až 15 minutách je vhodné otužení nebo schlazení ve studené vodě, nebo vyválení ve sněhu. Toto bychom měli zopakovat aspoň třikrát.

Proč se saunovat?
Nejen pro odolnost zdraví a imunity, ale i pro zrelaxování těla, vyplavení škodlivých látek a pročištění pórů. Navíc nám tato procedura podporuje srdce a krevní oběh.

A kolik to tak stojí?
Vstup se většinou platí na 120 minut, aby se vše stihlo - pořádně se vypotit i se správně otužovat. Cena je kolem 200 až 300 korun. Vstup většinou můžete koupit formou permanentek nebo poukázek, což se pohybuje od 1000 korun na pět vstupů a od 1900 na deset vstupů.

Zdroj: Fotolia

O antikoncepci jsi už určitě slyšela. Možná by ses ráda dozvěděla víc, a proto pro tebe máme odpovědi na nejčastější otázky!

Jak funguje hormonální antikoncepce?

Hormony zabraňují dozrávání vajíčka v ženském těle. Díky nim nedojde k uvolnění zralého vajíčka a také je zabráněno průchodu spermií do dělohy a následnému oplodnění.

Zdroj: isifa.com

Blond vlasy patří k Paris stejně, jako bujaré večírky nebo pózování se psím miláčkem, coby módním doplňkem. Ke konci roku se ale hotelová dědička objevila s tmavými vlasy. Fotografové ji v nové image nachytali v lyžařském středisku celebrit - v Aspenu.


Zatím se nepodařilo zjistit, zda šlo o radikální změnu a Paris si vlasy nechala opravdu obarvit, nebo své blond schovala jen pod tmavou paruku.
Každopádně to svůj účel splnilo a fotografové se za ní opět poslušně honí...

Zdroj: Profmedia.cz

Pro všechny své fandy a fashion maniaky si zpěvačka připravila fakt povedené překvápko. Ve spolupráci s obchodním domem Barneys New York a několika designery otevřela projekt GAGA'S WORKSHOP.

Od 21. listopadu do 2. ledna je celé patro obchodu nastylovano v GaGa stylu a můžeš si tu nakoupit módní doplňky, šperky, ale třeba i cukroví, na jejichž designu se sama podílela. Pro všechny návštěvníky je taky připraven doprovodný program, kde se dozvíš, jak vlastně vznikala její image.

Zdroj: Isifa.com

Na některá období z našich životů nevzpomínáme rádi. Rozchody, úmrtí blízkých, neúspěchy i nemoci. Tříměsíční pobyt na klinice by mohla Demi zařadit mezi podobné události a nikdy se k nim už nevracet. Jenže ona je místo toho ráda, že takový zlom přišel. Prý v pravý čas. Přehodnotila svůj život a dnes je ráda, že tuhle 'ťafku' dostala takhle brzy.
Dnes, v devatenácti letech, prý žije docela jinak než před rokem.


"Když přemýšlím, co všechno se za uplynulý rok stalo, jsem hodně vděčná," svěřila se nám Demi. "Určitě bych to nedokázala bez podpory mé rodiny a Boha. Jsem tak ráda, že jsem si zažila všechny ty životní vzestupy i pády, protože jsem díky tomu našla sama sebe. Dopadnout až na dno byl vlastně dar, který mi zachránil život," říká po roce od dramatické hospitalizace.


"Naučila jsem se být silná a zdravá, aniž bych musela kopat kolem sebe. Dovedu teď sdílet s ostatními i své pohybnosti, a navíc mě strašně uklidňuje vědomí, že mě rodina, přátelé i fanoušci berou takovou jaká opravdu jsem!"


Demi zároveň přiznala, že události minulého roku ji naučily, vážit si víc věcí, které v životě má, a nebrat je jako samozřejmost. "Jsem tak vděčná, že jsem zase zdravá a šťastná. Už neberu jako samozřejmost, že mám skvělou rodinu, přátele, fanoušky i super kariéru. Každý den je pro mě teď jedinečný," uvědomuje si svou změnu.

"Někdy jsou lidi tak moc zaneprázdnění, že si zapomínají užít jednotlivých momentů. I já jsem pracovala tvrdě, abych se dostala tam, kde jsem teď, ale proto si chci užít každou minutu!"

Co budeš potřebovat?

Bílý make-up, černé a zelené oční stíny bez třpytek, bílou a černou rtěnku, umělou krev a paruku. Vše seženeš v karnevalových potřebách nebo obchodech s ptákovinami.

Krok 1

Po své tváři, krku, dekoltu, rukou a všech ostatních místech, která budou pod tvým kostýmem vidět, rozetři bílý make-up. Dodá ti dokonale mrtvolnou barvu.

Krok 2

Prsty nebo štětečkem naber černé stíny a aplikuj je pod oči. Neboj se přitlačit, čím budou tvé "kruhy pod očima" tmavší, tím budeš vypadat děsivěji. Jemněji (tak abys vytvořila pouze šedý odstín) nanes černé stíny i na lícní kosti tam, kde si obvykle dáváš tvářenku, na špičku brady, na horní část čela, kolem úst a na spánky. To všechno abys byla vystínovaná jako kostra.

Krok 3

Pokud chceš působit jako už hodně uleželý zombík, použij kolem očí zelený stín bez třpytek. Dodá ti jedinečný hnilobný look.

Krok 4

Na rty použij bílou rtěnku a černou rtěnkou do ní udělej trhliny nebo opačně.

Krok 5

Nezapomeň na umělou krev! Obzvlášť efektivní bude, když ti poteče z ucha nebo nosních dírek. U úst by mohla připomínat pořádně velký krvavý opar a k zahození není ani krvácející koutek oka nebo klouby na rukou. Záleží na tvé fantazii. Umělou krev nanášej štětečkem.

Krok 6

Vyštrachej doma starou paruku, kterou můžeš zničit. Natupíruj vlasy na paruce tak, aby trčely do všech stran a aby v žádném případě nepůsobily zdravě a přirozeně.

Anna, 17 let: JSEM NAPŮL MÁMA A NAPŮL PUBERŤAČKA

Anna se o svém těhotenství dověděla až v 7. měsíci. Její přítel, i když si dítě přál, se na ni nakonec vykašlal. Na potrat už bylo pozdě, a tak je mámou dnes šestnáctiměsíční Klaudie.

Anička žije v ústavu pro nezletilé matky v Praze 4 už přes rok a půl. Její příběh se od příběhů ostatních holek tady přeci jen v něčem liší. Zatímco pro ostatní bylo těhotenství neplánované, ona se mámou chtěla stát. "Když mi přítel řekl, že by chtěl mimčo, souhlasila jsem. Bylo mi sice teprve patnáct, ale byla jsem do něj tak zabouchnutá, že bych pro něj udělala cokoli. Je to neuvěřitelné, ale na svoje těhotenství jsem přišla až v sedmém měsíci, kdy jsem ucítila pohyby v břiše. Do té doby jsem žádné změny nepozorovala, dokonce jsem byla pořád štíhlá! Byl to docela šok, ale já se moc těšila. Jenže happyend se šťastnou rodinkou se nakonec nekonal. Měla jsem předtím hodně problémů. Máma si nepřála, abych s přítelem byla, a tak jsem kvůli tomu chodila za školu a utíkala z domu. Brzy jsem proto byla pod dohledem sociálky. Ta také nakonec rozhodla, že ještě jako těhotná půjdu do diagnosťáku. Přítel za mnou ještě tak měsíc a půl jezdil a pak ho to přestalo bavit. Možná ho odradila dálka nebo dostal strach. Hrozně mě tím zklamal. Kdyby to šlo, šla bych v tu chvíli na potrat, ale dnes jsem moc ráda, že na to už bylo pozdě. Po porodu jsem přišla sem. Péče o malou mi naštěstí něděla velké problémy. S podporou vychovatelek jsem to brzy začala zvládat. I ostatní maminy jsou většinou v pohodě. Spojuje nás podobný osud, a tak si snažíme pomáhat. Dalo by se tedy říct, že si mateřství užívám. Na druhou stranu je fakt, že občas se pořád cítím být puberťačkou. Někdy mě napadá, že bych se nejradši sebrala a šla se bavit jako dřív třeba na diskotéku, s kámošema ven nebo na nákupy. Ale samozřejmě, že to nakonec neudělám. Už bych malou nedokázala opustit. Věřím, že být takhle mladou mámou má výhodu hlavně v tom, že si jednou s Klaudinkou budeme víc rozumět. Mám přítele, za kterým stejně jako za svou rodinou, každých 14 dní jezdím. Moc bych si přála, aby to už tentokrát vyšlo a abychom mohli jednou žít všichni pohromadě.

Pomoc, jsem těhotná!!!

Pokud máš strach, že jste to jaksi nevychytali s ochranou a můžeš být těhotná, udělej si hned těhotenstký test. Čím dřív víš, jak dopadl, tím lépe. Nezbývá ti totiž moc času, aby sis mohla rozmyslet, co bude dál. Rozhodnutí, dítě si ponechat, nebo ne, je velice težké. Promluv si o tom se svým přítelem a s rodiči. Pomoc taky najdeš vPoradnách pro ženy a dívky, jejichž pobočky jsou v několika městech ČR. Seznam najdeš nawww.poradnaprozeny.eu. Pomáhají v obtížných životních situacích vzniklých (nejen) těhotenstvím. Všechny jejich služby jsou zdarma a zachovává se tu naprostá diskrétnost. Volat můžeš na krizovou linku 603 210 999.

Jarka, 18 let: ROMAN JE SMYSL MÉHO ŽIVOTA

Jarka je už plnoletá, a proto bude muset ústav brzy opustit. Doma bohužel nemá ideální podmínky, a tak ji čeká azylový dům. Potom, doufá, už snad vlastní bydlení a spokojený život...

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, bylo mi šestnáct a čekal mě nástup na učňák. Naši byli zaskočení, ale nikdo mi nic nevyčítal. Jen táta Romči chtěl, abych šla na potrat. Dost těžko bych to nesla, a tak jsem prostě nešla a celý těhotenství si docela užívala. Porod nakonec proběhl císařským řezem. Jizva po něm dlouho bolela, ale pohled na mýho synka mi vždycky hned zvedl náladu. A tak to je vlastně pořád. Pokaždé, když trochu zapochybuju nebo mám pocit, že to nezvládám, jeho úsměv nebo pokroky mi dodají spoustu sil. Mám pocit, že od jeho narození jsem úplně jiný člověk. Hrozně rychle jsem najednou dospěla a uvědomuju si, že mám zodpovědnost a že už si nemůžu dělat, co chci. Vím, že mě Romča potřebuje. Začátky tady ale nebyly jednoduchý. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zvykla jak na prostředí, na ostatní maminy, tak i na své povinnosti a řád... Někdy mě štve, že tu nemáme větší volnost, že se nemůžu kdykoliv sebrat a jít s Romčou třeba někam ven. Jinak si ale nestěžuju. Vychovatelky jsou moc milý a ochotný, a tak nám tu vlastně nic nechybí. Teda kromě rodiny, kterou nic nenahradí. Stejně jako většina holek tady, ani já se nemůžu domů jen tak vrátit. Nemáme tam bohužel vyhovující podmínky. Za tři měsíce mě proto čeká azylový dům, kde bych snad mohla bydlet i s mámou. A pak doufám, že mi přidělí vlastní byt. Až malý půjde do školky, ráda bych dohnala školu a vyučila se na kuchařku. Přítel a otec Romči se o nás bohužel nezajímá, ale já mu pořád dávám šanci. Kdyby vážně chtěl, odpustila bych mu, a mohli bychom žít pohromadě. Jinak si budu muset hledat náhradního a mnohem lepšího tatínka...

Tři otázky pro vychovatelku Janu:

1. Jak to holky, které se stanou mámou v tak mladém věku, zvládají? Jak moc jim pomáháte?
Nezletilé maminky jsou v mnohem složitější situaci než dospělé ženy. Naším úkolem je především naučit je zvládat péči o jejich dítě. Samozřejmě nastávají situace, kdy je to pro některé dívky velmi náročné.
Nechtějí něco dělat, nebaví je to... Jsou mladé, a leckdy by raději šly na rande, než kojily a přebalovaly.

2. Co otcové dětí? Mají o ně zájem? Stýkají se vůbec?
Bohužel většinou o děti nestojí. Jsou to mladí kluci a za miminko necítí žádnou zodpovědnost, vlastně je často ani nezajímá. S jeho mámou to pro ně byla jen chvilková záležitost. Pokud ale vztah mezi rodiči funguje a otec jezdí na návštěvy, mohou společně chodit na vycházky apod.

3. Jaký mají holky denní řád? Mají nějaké povinnosti?
Denní program mají, v určitou dobu vstávají, obědvají apod. Vzhledem k miminkům ale žádná striktní pravidla ani existovat nemůžou. Jejich hlavní povinností je starat se o své dítě, jinak samozřejmě uklízejí, perou si a žehlí, vaří pro děti apod. Musí také respektovat určitá pravidla, která zde máme, jako například čas vycházek a propustek.

Eva, 17 let: SUPER POCIT, ALE MOC BRZO!

Eva má osmiměsíční Simonku. I když je šťastná, že ji má, přiznává, že občas by to všechno vrátila...

S tátou Simči, jsem byla čtyři měsíce. Nebrala jsem antikoncepci a spoléhala jen na něj. Jednou si nedal pozor, a už to bylo. Na moje těhotenství přišla ale až máma, která si všimla mého nezvyklého přejídání. Koupila mi těhotenský test a on byl vážně pozitivní. Byla jsem dost zaskočená, ale převažovala radost. I máma mě podpořila, zato táta vyváděl. Řval na mě, že si to mám nechat vzít, že si zkazím život, že nedostuduju, že to nemůžu zvládnout a tak. Neposlechla jsem ho a na potrat nešla. A táta Simči? Ten za mnou přišel až do porodnice. Jeho prvotní nadšení bohužel brzo vyprchalo. Dostal asi strach ze zodpovědnosti, a tak jsem se s ním viděla až u soudu. Měl by mi platit každý měsíc 4000 Kč, ale do dneška jsem nic neviděla - ani jeho, ani peníze. Pořád mě to dost mrzí, ale snažím se žít dál, hlavně kvůli malé. Domů z porodnice jsme už bohužel nemohli. Ve 3+1 nás bylo sedm v podmínkách dosti nevyhovujících pro dítě. Jsem proto nakonec ráda, že jsme tady. Naučila jsem se tu spoustu věcí, které bych sama určitě jen tak nezvládla. Je to vážně úžasný pocit být máma, ale uznávám, že je to dost brzy. Někdy mám chvíle, kdy bych se nejradši vrátila zpátky do toho bezstarostného období, ale vím, že to nejde. Mám před sebou jinou etapu života. Našla jsem si nového přítele, který o nás obě stojí, a tak doufám, že to konečně vyjde.

23. září 2011

Botox: Prevence proti (dětským) vráskám
Kdo ví, co si Britka Kerry Campbell, momentálně žijící v San Franciscu slibuje od své osmileté dcery... Ale asi to nebudou jen samé jedničky na vysvědčení, před nedávnem totiž poprvé píchla dceři do obličeje botoxovou injekci. Důvod? Ten je prostý: mělo jít o prevenci proti vráskám, aby její holčička na dětské soutěži krásy nebyla za šeredku.

/ foto: uk.lifestyle.yahoo.com

Jaká matka, taková dcera
"Moje dcera už botox párkrát měla a je s ním naprosto v pohodě," tvrdí se matka. Záměrně však nedodává, že první aplikace byla pro osmiletou Britney bolestivá. "Občas to bolí. Jsem z toho nervózní, ale už jsem si zvykla. Po botoxu jsem totiž hezčí," tvrdí malá slečna. "Nejsem jediná, kdo se stará o to, aby dítě vypadalo skvěle. Hodně matek v soutěžích krásy dává svým dcerám botoxové injekce! Navíc, já mám s botoxem vlastní zkušenost - chodím na něj již několik let - a vím, že je to bezpečné," dušuje se Kerry.

Krása ničí dětskou duši
Ovšem otázkou v tomto případě není jen to, jestli zkrášlující procedura má vzhledový efekt. Podle odborníků jde rovněž o psychickou stránku věci. Neustálý tlak na bezchybný vzhled a nepříjemné "omlazující" procedury mohou holčičku duševně poškodit: "Když jsem o tom poprvé slyšel, byl jsem v šoku. Takové chování matky může mít vážný dopad na psychiku její dcery. Proto bych jí doporučil, aby malou Britney poslala k psychologovi, který by zjistil, jestli nemá rozostřené vnímání reality a uvědomuje si, co je skutečnost a co pouhá fikce. U dětí, které jsou vystaveny tomuto tlaku, je to časté," tvrdí kalifornský psychiatr, doktor Charles Sophy.

Anděl s ďáblem v těle
V případě Britney však nejde jen o botox, ale i o jiné "zkrášlovací procedury". Její matka jí třeba epiluje nohy voskem, aby působily "ženštěji". Ale přes všechny tyto snahy, věk holčičce nikdo neodpáře. Britney je v osmi letech na soutěžích krásy už jen "veteránkou". Na paty jí totiž šlapou mladší soupeřky, jako třeba dvouletá Mia. Když se tento blonďatý andílek, který věkově neuzrál ani na to, aby byl přijat do školky, zjevil před porotou dětské soutěže krásy TLC Toddles and Tiaras, mnohým spadla čelist. Holčička si to totiž na pódium přimašírovala v andělském outfitu, aby se během sekundy změnila v sexy dračici se špičatou podprsenkou ve stylu Madonny.

/ foto: www.oddee.com

Dětská hra na dospělé
Kolem vystoupení malé Mii se zvedla vlna nevole. Je skutečně na místě, aby se dvouletá holčička promenádovala na pódiu ve špičaté podprsence a vilně vlnila? "Je to show, nic víc. Pořadatelé soutěže chtěli, abychom vymysleli něco extra a nechali se inspirovat celebritami. Dát malé korzet se špičatou podprsenkou byl risk, ale já to beru jako by to bylo maškarní. Nic víc," říká matka dvouleté soutěžící, Tina Grande.

/ foto: www.dailymail.co.uk

Uspěješ, nebo bude zle
O tom, co všechno způsobují dětské soutěže krásy by mohla vyprávět šestiletá "královna krásy" Eden Wood. Ta dostala hysterický záchvat poté, když její kostým na vystoupení nedorazil včas. Děvčátko se muselo uklidňovat v náruči své matky. Ta však na něj byla tvrdá: "Uděláme tady to, co musíme... Jinak se můžeme sbalit a jít domů..." Malá soutěžící se nakonec vzpamatovala a nechala se znovu nalíčit, upravit a dodatečně přehrála své číslo. K výkonu jí vybičovala nejen matčina tvrdá slova, ale i soupeřka, pětiletá Alexis Todd.

/ foto: www.dailymail.co.uk

/ foto: www.dailymail.co.uk

Miláčku, snaž se být dokonalá!
Tato malá míšenka je rovněž pod vlivem své matky, která jí dělá záměrně výrazný make-up, který má podtrhnout její karamelovou pleť. Aby toho nebylo dost, dokonce děvčátko poslala k chiropraktikovi, aby jí "srovnal záda" a zlepšil postavení těla.

/ foto: www.dailymail.co.uk

/ foto: www.dailymail.co.uk

Sen o Hollywoodu
Takové praktiky ambiciózních matek veřejnost pobuřují. Nicméně, pravdou je, že zoufalé ženy pouze dělají to, co jim pořadatelé soutěží krásy nadiktují. Otázkou je, proč na dětských soutěžích krásy je vyžadováno, aby se děti chovaly jako dospělí a dívenky, kterým je sotva na to, aby si hrály s panenkami, se vlnily jako protřelé třicátnice... Většina matek se však nad těmito aspekty příliš nezamýšlí. Mají jediný cíl - uspět. Mnohé totiž doufají, že vítězstvím v těchto soutěžích si holčičky zajistí vstup do Hollywoodu. A hvězdná kariéra ve filmovém průmyslu sype peníze... Miliony... A to za tu námahu opravdu stojí...

Wanda

Na obsah stránky